Vojáci (36)

V kupé vlaku jedou vojín, lampasák a matka s dcerou. Vlak vjede do tunelu. Ozve se mlasknutí polibku a pak hrozná facka. Lampasák si myslí: "Voják si užívá a mě za to fackují." Matka si myslí: "To mám ale slušně vychovanou dceru." Dcera si myslí: "Kdyby ten voják nebyl takové dřevo, tak si mě nemůže splést s matkou." Vojín si myslí: "Až bude zase tunel, tak zase mlasknu a střelím mu ještě větší."

Malá Mařenka budí ve 3 ráno otce: "Tatínku já chci vidět slonečky" "Teď ne Mařenko, víš, že teď se musí spinkat." "Ale já chci vidět slonečky!" "Už jsem ti přece posledně říkal, že se to nesmí dělat." "Ale já moc, moc chci! Když mě neukážeš slonečky.....,tak řeknu mamince, že jseš na mě zlej!" "No tak tedy dobře. Ale naposled, je ti to jasný!?" Otec jde k telefonu, vytočí číslo a povídá: "Dobrý den, tady plukovník Novák. Vyhlašte 3. rotě chemický poplach."

Partyzáni se schovají před fašisty v jeskyni. Fašisti se zastaví před jeskyní a rozmýšlejí, kde jsou partyzáni. Tak, jak si povídají, partyzáni jim dělají ozvěnu. Fašista: "Kam se schovali?" Ozvěna: "Kam se schovali? Kam se schovali?" Fašista: "Že by byli v lese?" Ozvěna: "Že by byli v lese? Že by byli v lese?" Fašista: "Že by byli v jeskyni?" Ozvěna: "Že by byli v jeskyni? Že by byli v jeskyni?" Fašista: "Hodíme tam granát." Ozvěna: "Že by byli v lese? Že by byli v lese?"

Generál se na recepci ožral a poblil. Ráno se vzbudí, pucflek mu čistí šatičky a tak, aby se neřeklo říká: "Včera jsem byl na recepci, nějaký poručík se ožral a takhle mě zřídil!" Pucflek se ptá: "A potrestal jste ho, pane generále?" "Ano, dostal 14 dní kasárníka!" Pucflek: "To je málo, pane generále! On vám taky nasral do kalhot!"

Přijde důstojník do tetovacího salónu a ptá se: "Prosím vás, mohl byste mi na záda vytetovat tank?" "Klidně, to není žádnej problém!" Za dvě minuty tetovač hlásí: "Hotovo!" "Cože? To jste to zvládl za tři minuty?" "To víte že jo, vždyť to byly jenom čtyři písmena!"

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.” Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.” Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.” Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

Píše maminka vojákovi dopis: Milý Kubíku, píšu ti pomalu, protože vím, že pomalu čteš ...