"Pane doktore, kolik mi ještě zbývá života?" "Není to s vámi tak špatné. Ale být vámi, už bych nezačínal sledovat žádné nové televizní seriály."

"Pane doktore, občas mám pocit, že slyším kolem sebe hlasy a nikoho nevidím." "A kdy se vám to stává?" "No, vždy, když telefonuji."

Mladá maminka byla se svým synkem na návštěvě u známého doktora. Nijak se nesnažila bránit malému rošťákovi, který raboval doktorovu pracovnu. Když se však ozval obzvlášť silný rachot sklenic, ptá se doktora: "Doufám, že vám nevadí, že si tam Pepíček hraje." Doktor se usmál a klidně odpověděl: "Nevadí. Však on ztichne, až se dostane k jedům."

 V ordinaci zvoní telefon. "Pane doktore, mám nemocné dítě." "A jak je staré?"  "Stará je v pořádku, ale to dítě už začíná modrat."

 Malý synek jménem Jiříček se ptá otce:
˝Proč je Tichý oceán tichý?˝
Tatínek se nazlobí:
˝Nemůžeš se zeptat na něco rozumnějšího?˝
˝Tak tedy jo. Jak vlastně umřelo to Mrtvé moře?˝

Děti ve školce mají říci paní učitelce větu ve které se vyskytne dvakrát slovo "pěkně". 

Přihlásí se Anička a říká :"Včera bylo pěkně,tak sme se pěkně prošli.".
Přihlásí se debil Jáchym a říká:"Včera...pěkně.......pěkně",učitelka neví co si myslet,tak vyvolá Pepíčka a povídá:
"Včera sem byl sám doma tak sem fotrovi sebral porno kazety,tak na ně koukám, pak si zapálim fotrovi cigára,paráda, eště mu šlohnu ňáký pivka z ledničky a v tom se ve dveřích objeví fotr a říká :
Pěkně vole,pěkně..."

 Čůrá na chodníku pětiletý kluk. Přijde k němu policajt: 

„To se tady nesmí. Okamžitě přestaň nebo ti toho tvýho camfrdlíka uříznu.“
Kluk jde dál a za chvíli vidí nad kanálem na bobku holčičku:
„Hele, to se nesmí,“ křičí na ni, zvedne jí sukýnku, ale pak mávne rukou:
„Čůrej dál. U tebe už polda byl, viď?“

Pepíček ten rozbil už třetí a ze školy přinesl tolik poznámek, že jeho žákovská knížka připomínala spíše knihu Přání a Stížností. A tatínkovi už vytekly nervy. A protože se blížily vánoce, oznámil Pepíčkovi:

Takovým zlobivým klukům, jako jsi ty, Ježíšek nejenže nepřinese dárky, ale ještě na tebe pošle čerty. Místo seznamu dárků pošli Ježíškovi svých rošťáren !!!
Netušil, že to Pepíček vezme tak vážně. V noci se probouzel hrůzou z Božího trestu a na stolemu ležel papír nadepsaný: Milý Ježíšku... Přemýšlel nad svými rošťárnami a už se viděl v pekle. Na poslední chvíli ho napadlo spásné řešení.
Utíkal do kostela, za chvíli zase tryskem a pod kabátem ukradenou sochu Panny Marie. Pak sedl ke stolu a už píše:
Ježíši,
Chci kolečkové brusle, horské kolo a Playstationu s hrami. Radím ti, aby sis pospíšil, protože tu mám tvojí mámu jako rukojmí.

 Paní učitelka vysvětluje třídě: 

"Říkáme, že kráva se otelila, kočka okotila.
Řekne někdo další příklad?"
Pepíček se hlásí: "Prosím, žralok se ožral!"

Pepíček přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Maminka mu však říká, že nemá peníze, že mu splní každé přání, ale že kolo ne. Pepíček se toho chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Mamince nezbývá než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice v noční košilce. Maminka v ložnici s úzkostí čeká co se bude dít. Najednou ve dveřích se objeví Pepíček v tatínkovém kvádru a říká: "Vstávej stará, jdeme klukovi koupit kolo !"