Církevní (78)

V pondělí stojí sousedé u zahrádky a povídají si. "Copak, že jste včera nebyl v kostele?" "Nebyl. Včera jsem spal doma."

Tak se jednou Bůh procházel s Adamem po rajské zahradě, představoval mu všechny tvory a Adam jim vymýšlel jména. Bůh se velice radoval ze svého díla, ale Adam posmutněl. "Copak není v pořádku ?" ptá se ho Bůh. "Pane, vše je tu krásné a moc se mi tu líbí... Ale když se dívám, kolem sebe, vidím slona se slonicí, krokodýla s krokodýlicí, hada s ... :-), prostě každý má svou partnerku a já nic." "Tak podívej Adame, něco bych tu pro tebe měl. Dám ti partnerku, která se ti bude starostlivě připravovat jídlo, bude ti prát, mýt nádobí, uklízet a když vše udělá bude ještě připravena radostně udělat cokoli ti uvidí na očích." "Úžasné" zaradoval se Adam. "A co mě to bude stát, Pane ?" "Bude tě to stát jednu ruku a jednu nohu." "To je moc Pane " Adam se zamyslí a nakonec navrhne: "A co dostanu za jedno žebro ?"

˝Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?˝ ˝Chvilička.˝ ˝A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?˝ ˝Penízek.˝ ˝Pane, prosím tě, dej mi penízek.˝ ˝Jistě, počkej chviličku.˝

Ateista tráví klidný den rybařením v jezeře. Najednou na jeho člun zaútočí lochneská nestvůra. Jediným máchnutím ocasu vyhodí člun i s rybářem do vzduchu a otevře tlamu, aby oba spolkla. Za letu vzduchem muž vykřikne: "Pane Bože, pomoz mi!" Zázrakem všechno znehybní, ateista zůstane i se člunem viset ve vzduchu. Z nebes zazní hromový hlas: "Já jsem myslel, že ve Mne nevěříš!?!" "No jo, Pane Bože - na lochneskou příšeru jsem ještě před minutou taky nevěřil!"

Zemře pan farář a přijde k nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká: "Musíte chvíli počkat." Tak se tedy posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká: "Pojď dál." Teď to však ve faráři zavřelo: "Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned, a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat?" Svatý Petr odpoví: "To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili."

Pepíček ten rozbil už třetí a ze školy přinesl tolik poznámek, že jeho žákovská knížka připomínala spíše knihu Přání a Stížností. A tatínkovi už vytekly nervy. A protože se blížily vánoce, oznámil Pepíčkovi:

Takovým zlobivým klukům, jako jsi ty, Ježíšek nejenže nepřinese dárky, ale ještě na tebe pošle čerty. Místo seznamu dárků pošli Ježíškovi svých rošťáren !!!
Netušil, že to Pepíček vezme tak vážně. V noci se probouzel hrůzou z Božího trestu a na stolemu ležel papír nadepsaný: Milý Ježíšku... Přemýšlel nad svými rošťárnami a už se viděl v pekle. Na poslední chvíli ho napadlo spásné řešení.
Utíkal do kostela, za chvíli zase tryskem a pod kabátem ukradenou sochu Panny Marie. Pak sedl ke stolu a už píše:
Ježíši,
Chci kolečkové brusle, horské kolo a Playstationu s hrami. Radím ti, aby sis pospíšil, protože tu mám tvojí mámu jako rukojmí.

Student při hodině náboženství: "Věřím pouze tomu, čemu rozumím."
Profesor teologie: "Pak je ovšem pochopitelné, že nevěříte ničemu."